Nádory prsu

Nádory prsu

Alena se ve 40 letech od lékařů dozvěděla, že trpí benigním nádorem v pravém prsu. Operaci i onkologickou léčbu odmítla a dál žila v klidu 20 let bez jakýchkoliv příznaků. Na nemoc úplně zapomněla.

Uplynulo 20 let. Jednoho dne navštívila kartářku, která jí řekla: „Nelíbí se mi to, měla byste jít k lékaři něco se děje ve vašem pravém prsu“. Alena znejistila. Zašla tedy k lékaři. Podrobila se lékařským vyšetřením, při kterých se dozvěděla krutou diagnózu rakoviny pravého prsu s metastázemi do plic, kyčlí a kostrče.

V tom okamžiku se jí zbortil celý svět, měla pocit, že to je konec, že už ji nečeká nic jiného než smrt.

Co nám tělo říká? Viz. článek Rakovina je pocit viny. Nenávist, zloba, hněv, prsa souvisí s mateřstvím, problémy s dětmi.

Co předcházelo vzniku nemoci

Alenina maminka na sklonku života trpěla také rakovinou prsu, odmítla onkologickou léčbu a této nemoci podlehla. Alena o ni do konce života pečovala a přitom sledovala, jak je mamince čím dál hůř a umírá. Alenin bratr ji vyčítal, že je to její vina, že nechala matku zemřít, že ji měla i přes její nesouhlas dopravit do nemocnice, ať se o ni postarají.

Proto Alena bojovala s pocitem viny, že za matčinu smrt může ona.

Alena se s prvním mužem rozvedla, nerozuměli si. Měla s ním syna. Poté poznala Radka, vzali se spolu, postavili dům. Radek měl z předchozího manželství 2 děti (dceru a syna).

Každý víkend si je Radek brával k nim domů. Takže najednou měla Alena na starost 3 děti, žádný volný víkend. Děti byly dle Aleny rozmazlené, nerespektovaly jí, nedokázaly poslechnout a často docházelo mezi manželem a ní kvůli jeho dětem k hádkám. Tento stres, v ní vyvolával úzkost.

Trvalo to pěkných pár let než děti dospěly a osamostatnily se.

I když se o děti starala, vařila jim, prala, brala je ven, hezký vztah si spolu nikdy nevytvořili. S nevlastním synem se po dovršení jeho dospělosti přestala stýkat a s nevlastní dcerou se vídají 2x do roka.

Onemocnění prsou souvisí s mateřstvím, s problémy s dětmi ať už s vlastními nebo s nevlastními, s tím, jaké zažíváme pocity při plnění mateřské role – ať už je to hněv, zloba, nenávist. Emoční vypjetí, lítost, pocit viny.